Kolik je Bugatti v Česku? Překvapivý pohled do světa ultra drahých aut

Když se řekne Bugatti, většina lidí si představí něco, co jezdí spíš ve filmech než v Praze nebo Brně. Realita je taková, že těchto supersportů je u nás opravdu minimum – v roce 2025 jich tu najdeš zaregistrovaných méně než šest. Nediv se, začínají na ceně kolem 50 milionů korun, a to je pořád jen start.

Takže jestli jsi někdy zahlédl Bugatti na české značce, byla to spíš unikátní náhoda. Přesto pár šťastlivců podobný vůz vlastní. Není to jen o penězích, ale hlavně o známostech a ochotě podstoupit hromadu papírování. V následujících sekcích ti ukážu, jak složité je Bugatti vůbec do Česka přivézt, co znamená mít ho na českých značkách a jaký servis takový klenot potřebuje. A že i Volvo má k tomu překvapivě co říct. Připrav se na fakta, které nikde jinde nedostaneš.

• Bugatti v Česku: aktuální čísla
• Kdo vlastní Bugatti a proč je to výjimečné
• Jak se Bugatti do Česka dostává
• Registrace a právní úskalí
• Servis a provoz supersportu
• Proč se Volvo o Bugatti zajímá

Bugatti v Česku: aktuální čísla

Na českých silnicích potkáš Bugatti spíš výjimečně. Podle oficiálních dat Ministerstva dopravy je v roce 2025 v Česku registrováno jen pět těchto aut. Z toho dvě jsou model Chiron, zbytek tvoří starší typy Veyron. Ani jedno z nich není ojetina z českého autobazaru – všechno jsou to ručně dovezené kousky, často rovnou od výrobce nebo z ověřených privátních sbírek.

Můžeš se mrknout na orientační přehled, jak si Bugatti vede v porovnání s dalšími luxusními značkami:

Jestli tě překvapuje, jak málo Bugatti zde je, tak věz, že není divu – kromě ceny totiž hraje roli i to, že v Česku není žádné autorizované servisní centrum. Navíc každý dovoz je složitý kvůli speciálním normám a homologaci. Proto se do českého registru dostanou skutečně jen jednotlivé kusy a často je majitelé ani neukazují veřejnosti.

Narazit na Bugatti při jízdě, třeba u pumpy nebo na srazu, je prostě malý zázrak. Tihle majitelé většinou auta schovávají v soukromých garážích a na silnice vyrážejí spíš na speciální akce nebo srazy superaut. Pokud tedy někde zahlédneš Bugatti, zaručeně je to jen otázka štěstí.

Kdo vlastní Bugatti a proč je to výjimečné

Bugatti u nás není běžná značka, a ne každý, kdo má peníze, ho může mít. V Česku se počet těchto aut pohybuje kolem pěti až šesti kusů. Typické majitele najdeš spíš mezi podnikateli a vysoce postavenými manažery, často jde o lidi, co mají zkušenosti s jinými luxusními vozy, třeba Ferrari, Lamborghini nebo Porsche, a chtějí něco, co opravdu málokdo má.

Známým vlastníkem Bugatti byl třeba podnikatel Radim Passer, který svoje Veyrony využil i v zahraničí k pokusu o maximální rychlost na německé dálnici. A to není jediný známý případ. Několik dalších Bugatti ale patří anonymním lidem nebo firmám, které nechtějí být v médiích vidět.

Zajímavé je, že většina těchto aut je většinu času schovaná v garážích. Na silnici je vidíš opravdu výjimečně – třeba při klubových setkáních nebo na výstavách. Spoustu z nich drží majitelé jako investici, protože hodnota některých verzí, jako Chiron nebo Veyron, stále stoupá.

Držet Bugatti v české garáži není jen o penězích na nákup. Každý rok stojí provoz a servis další statisíce, někdy i milion korun. Poruchy a údržba se neřeší v běžném servisu. Často musí auto do Německa, nebo přijede speciální technik až domů. Tohle prostě není stejná liga jako mít Audi nebo Volvo.

Aby někdo mohl Bugatti v Česku vlastnit, často musí:

• Mít prokazatelný legální původ peněz (kontrolují se zdroje zvlášť pečlivě kvůli hodnotě auta).
• Najít oficiálního dealera, protože přímý nákup od vlastníka v zahraničí je složitý.
• Připravit se na papírování a schvalování (homologace, technické kontroly).

Být majitelem Bugatti v Česku je něco, co tě automaticky řadí do opravdu úzkého klubu. I proto se o těchto autech tolik mluví, i když jich skoro nikdy na vlastní oči neuvidíš.

Jak se Bugatti do Česka dostává

Dostat Bugatti na českou silnici není žádná rychlovka. Pokud ses někdy ptal, jak vlastně takový vůz skončí na našich značkách, tady je odpověď – a není zrovna jednoduchá.

Většina Bugatti v Česku dorazila ze zahraničí přes oficiální dealery, nejčastěji z Německa, Itálie nebo Francie. Přímé zastoupení Bugatti v Česku nikdy nebylo, což znamená, že český zájemce řeší nákup v cizině.

Hlavní postup pro dovoz je v podstatě pořád stejný:

• Nejdřív se musí vůz koupit přes ověřeného dealera, který zvládne i papírování kolem exportu a homologace.
• Následuje převoz auta do Česka – většinou speciální krytou přepravou. Po vlastní ose se Bugatti do Česka fakt nevozí, riziko škody a okradení je prostě moc velké.
• Pak přichází homologace. Tahle část bolí nejvíc, protože evropská pravidla jsou přísná. U supersportů často chybí nějaký papír nebo musíš řešit extra měření emisí, hluku nebo bezpečnosti.
• Nakonec se auto přihlásí do registru vozidel. V Praze se o tohle starají specializované agentury, které znají konkrétní lidi na úřadech a ví, jak tahle auta papírově protlačit.

Někdy se vlastníci rozhodnou pro dovoz tzv. na veterána, pokud jde o starší model – tuhle cestu ale volí málokdo, protože klasiky Bugatti jsou sběratelské kousky a pohybují se spíš po aukcích.

Pro zajímavost – v roce 2024 byl poslední zaznamenaný dovoz Bugatti Chiron Sport přes Německo. Procedura včetně všech poplatků, daní a úprav stála českého klienta skoro dva miliony navíc. A jasně, na tobě je vyřídit i povinné ručení a havarijko, kde částka v klidu přesáhne statisíce za rok.

Stát se majitelem Bugatti v Česku vyžaduje nejen peníze, ale i hodně času a nervů. Víc než u běžných značek, třeba jako je Volvo.

Registrace a právní úskalí

Mít Bugatti v Česku není hračka. Jen samotná registrace je hodně složitý proces a člověk bez trpělivosti by toho možná radši nechal. Největší problém není ani tak cena auta, ale to nekonečné papírování a splnění evropských i českých předpisů.

Pokud si někdo přiveze luxusní auto jako Bugatti ze zahraničí, čeká ho povinná technická kontrola – a ta je u supersportů fakt vyhlášeným strašákem. K tomu ještě potřebuješ doklad původu auta, všechny servisní záznamy a fakturu. Pokud něco chybí nebo nesedí, úředník na registru tě pošle domů na dotazy nebo doplnění dokumentace. A některé díly nebo technická řešení nemají na českých silnicích homologaci vůbec – třeba speciální brzdy, výfuky nebo i světla.

• Auta typu Bugatti bývají často registrovaná na právnické osoby nebo firmy. Ty totiž umí lépe obejít některé limity, například dovoz přes Německo, dočasné značky na přesun nebo leasing.
• Součástí procesu je i CLO a DPH a nejen že jde o milionové položky, ale každý úřad chce jiný doklad a vše musí přesně souhlasit.
• Extrémní pozor si musíš dát na tzv. původ auta – pokud má v minulosti zápis jako totální havárie například z USA, můžeš se s registrací rovnou rozloučit.

Na českých silnicích musí každé Bugatti odpovídat všem normám bezpečnosti a emisí, což u novějších modelů není takový problém, ale starší modely můžou narazit. Proto se někdy dává přednost registraci v jiné zemi EU a převody pak pokračují na české značky až po splnění všech podmínek.

Zajímavé číslo – podle evidence Ministerstva dopravy v ČR prošly za posledních 5 let oficiální registrací pouze tři vozy Bugatti nové generace. To ukazuje, jak moc je celý proces náročný a kolik lidí si tenhle sen může opravdu dovolit.

Servis a provoz supersportu

Udržovat Bugatti v Česku není hobby pro každého. Tady opravdu nestačí zajet na nejbližší čerpací stanici a natankovat. Olejová výměna na Veyronu tě vyjde klidně na 400 tisíc a servis je čistě záležitost autorizovaných center. Nejbližší servis Bugatti pro Česko je v Německu nebo Francii, což znamená, že i běžná kontrola vyžaduje pořádnou logistiku a spoustu času.

České silnice taky nejsou úplně ideální – nízký podvozek znamená, že každý retardér nebo hlubší výmol se stává hrozbou pro karbonové podběhy. Většina českých majitelů tak s autem jezdí jen na speciální akce nebo vůbec. Pojištění navíc není jednoduchá kapitola. Připrav si minimálně stovky tisíc ročně jen za havarijko, a pojistky na krádež vznikají často na míru podle požadavků konkrétního klienta.

• Pravidelné servisní prohlídky: Servisní intervaly se pohybují až kolem 10 000 km, většina aut jich ale v Česku za celou sezonu tolik nenajede.
• Speciální pneumatiky: Všechna Bugatti mají unikátní gumy vyvinuté přímo pro konkrétní model. Sada pneumatik na Chiron stojí i 1,2 milionu korun a vydrží sotva 5 000 km.
• Provozní kapaliny: Výměna kapalin (hlavně kvůli komplexnosti motoru W16) je každý rok nutnost, bez ohledu na najeté kilometry.
• Běžný servis: Zásadní servisní úkony bez cesty do zahraničí v podstatě neseženeš. V Česku žádný autorizovaný servis Bugatti nenajdeš.

Když srovnáš provozní náklady Bugatti a třeba Volva, rozdíl je propastný. Zatímco majitel Volva řeší běžně filtr za pár tisíc, u Bugatti se platí za prestiž a exkluzivitu. Pro srovnání, v tabulce máš typické roční provozní náklady na Bugatti Veyron v Česku:

Vše je tak extrém, že každý majitel Bugatti v Česku často řeší, jestli si jízdu opravdu užije, nebo bude raději jen ukazovat klíček v garáži přátelům. Lítat s Bugatti po D1 prostě není pro slabé nervy – a ani pro obyčejnou peněženku.

Proč se Volvo o Bugatti zajímá

Možná to zní zvláštně, ale Volvo se o Bugatti docela dost zajímá. Není to proto, že by nutně chtělo prodávat stejně drahá auta, ale spíš sleduje technologie a bezpečnostní prvky, které Bugatti tlačí na úplně novou úroveň. Když vyrobíš auto, co jede přes 400 km/h, musíš řešit bezpečnost o dost přísněji než u normálních aut. Pro inženýry ve Volvu je tohle cenná šance sledovat postupy a nápady, které pak využijí v běžnějších autech.

Navíc Volvo i Bugatti testují své auta na stejných místech. Dobrým příkladem je slavný testovací polygon ve švédském Arjeplogu. Právě tam zimní testy luxusních i běžných aut často probíhají vedle sebe. Inženýři si tam vyměňují zkušenosti ohledně stability na ledu, brzdění v extrému nebo fungování chytrých asistentů. Novinky, co vymyslí Bugatti pro své supersporty, se časem objeví i v lepších Volvech.

Zajímavostí je spolupráce na bezpečnosti baterií u elektrických modelů. Volvo má silnou tradici v elektroautech a sdílí některé technologie s dalšími značkami. Když Bugatti (například u modelu Bolide nebo připravovaných hybridů) potřebovalo nové postupy pro bezpečnost baterií, objevily se v projektech i lidé, kteří předtím pracovali právě pro Volvo. Tohle propojování světů je reálné a často přínosné pro všechny zúčastněné.

Podívejme se, jak to vypadá v praxi:

Jde tedy o víc než jen obdiv nebo zajímavost. Firmy jako Volvo se dívají na špičku automobilového světa jako inspiraci i jako laboratoř budoucnosti. A díky tomu se i běžný řidič v Česku dřív nebo později sveze s technologiemi, které ještě nedávno patřily jen Bugatti.