Proč vypnout start-stop: Opravdu chráníme motor i peněženku?

Představ si, že jedeš z práce domů, a pokaždé když přijedeš na semafor, motor auta ztichne. Chvíli ješ ve tmě, radio zahraje poslední tón a klima zlehka zhasne. V tu chvíli nastupuje elektronický mozek zvaný start-stop systém, aby údajně ušetřil palivo, snížil emise a prospěl planetě. Jenže používání této funkce má i druhou stránku mince, o které se moc nemluví. A možná tě překvapí, jaké škody může napáchat na tvé peněžence i autě.

Jak funguje start-stop systém a proč ho vůbec máme?

Start-stop technologie není žádná tajná magie. Systém sleduje tvé chování za volantem, stav baterie i klimatické podmínky. Jakmile zastavíš a motor by mohl běžet naprázdno, automatika jej vypne. Jakmile pustíš spojku (nebo v automatu sešlápneš plyn), motor zase okamžitě naskočí. Výrobci slibují nižší spotřebu paliva, obzvlášť při jízdě po městě, kde je zastavování na denním pořádku. Údaje z Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) tvrdí, že systém dokáže podle typu auta snížit spotřebu paliva mezi 3 až 8 procenty. Zní to skvěle, že?

Právě v hustých ulicích velkých měst mohou tyto úspory skutečně zaujmout. Životní prostředí si může oddychnout, protože krátkodobě klesají škodlivé emise CO2. V testech modelových situací, kdy byl motor vypnutý zhruba čtvrtinu času jízdy po městě, ušetřilo auto za rok až 60 litrů benzínu. Jenže všechno má svůj háček.

Proč je start-stop pro motor náročný a co se děje v útrobách auta?

Na první pohled to vypadá neškodně, vždyť motor si odpočine a posádka v autě si užívá ticho. Ale tady je kámen úrazu: časté vypínání a startování znamená mnohem víc spuštění za život motoru, než s čím konstruktéři původně u běžných agregátů počítali. Motor při startu není dokonale promázný, vteřiny běhu na sucho se zkracují, ale pořád existují. Díky tomu se postupně zvyšuje opotřebení ložisek klikové hřídele, turbodmychadla, rozvodů nebo startéru.

Tovární úpravy sice počítají se silnějšími komponentami, například robustnějším startérem a odolnější baterií, ale tohle odlehčení má v praxi spíš teoretickou hodnotu. Zkušenosti některých automechaniků ukazují, že zejména v zimě a při hustém městském provozu dochází ke zvýšenému opotřebení startéru a předčasné únavě baterie označovaných „EFB“ nebo „AGM“. Tyto baterie jsou schopné větších cyklů dobíjení a vybíjení, ale stejně často vydrží jen 2–3 roky, což znamená výměnu za 3 500 až 8 000 Kč (dle auta a značky). Klasická „starosvětská“ baterie ve starém autě ti často vydržela dvakrát déle.

Další nemilý efekt je na klima a komfort. Pokud ti start-stop vypne motor na delší křižovatce uprostřed léta, klimatizace rázem slábne nebo úplně zhasne. V zimě je pro změnu problém topení – studený motor znamená i studený interiér, než znovu naskočí.

Jaké jsou další skryté náklady a rizika start-stop systému?

Opravdu zajímavým problémem je častější nutnost výměny nebo údržby některých dílů. Baterie a startéry už jsme řešili, ale další slabinou může být vyšší namáhání elektrické soustavy auta, snímačů a elektronik (řídící jednotka motoru, alternátor). Když se k tomu přidá studený start v mrazech s hustším olejem, riziko většího opotřebení roste. Už jsi někdy v lednovém ránu startoval auto, které spalo venku? Teď si představ, že takových startů má motor během města desetkrát tolik za cestu do práce a zpět.

Nevýhody nejsou čistě teoretické. Řidiči a autoservisy v Česku i Evropě nejednou hlásí, že kvůli start-stop systému přišli o baterku během druhého roku provozu. Některé asistenční služby hlásí v posledních letech téměř dvojnásobný nárůst výjezdů kvůli problémům s nastartováním auta, které používá právě tento systém. Často stačí krátké přerušení v napájení a všechny chytré „hračky“ auta začnou zlobit. Alarmy, centrály nebo zabudovaná GPS přestanou fungovat podle očekávání, což dokáže pěkně otrávit jakýkoli den.

Nemálo řidičů navíc řeší, že opakované starty při krátkých zastávkách nesvědčí agregátům s přímým vstřikováním, turbodmychadly a systémem AdBlue (u dieselů). Výroba emisní technologie dohnala požadavky Euro 6 a vyšších, ale v reálném provozu mnoho aut zvýšené namáhání dlouhodobě neunese.

Kdy vypnout start-stop a kdy se to vyplatí?

Teď už asi chápeš, proč tahle „ekologická vychytávka“ někomu leze krkem. Ale vyplatí se opravdu vypínat start-stop vždy, když za volantem usedneš? Záleží na stylu jízdy, délce tras a typu motoru. Pár typických situací:

• Jízda ve městě, mnoho krátkých zastávek (každý blok, každé přechody): úspora paliva mizí v porovnání s vyšším opotřebením dílů
• V zimě a v horku: vypni start-stop, protože ovlivňuje účinnost topení a klimatizace
• Krátké pojížďky pod 5–10 km: vypni systém, motor si sotva stihne ohřát a start-stopusiluje o vypnutí, což vede k nadměrným studeným startům
• Dlouhé cesty mimo město, dálnice: start-stop stejně skoro nezasahuje, takže je jedno, zda jej zapneš či vypneš
• Časté zastávky na kopečku nebo v koloně: riskuješ, že při vypnutí motoru auto „couvne“, pokud nebylo správně zařazeno nebo zatažena ruční brzda

Pořád si nejsi jistý? Poslechni si motor po několika startech – štěbetání celého auta, delší doba potřebná pro roztočení a náhlé výpadky komfortních funkcí jsou jasným signálem, že se něco nedobíjí jak má. Každý výrobce uvádí v manuálu, jestli lze systém trvale deaktivovat, nebo aspoň „dočasně“ vypnout tlačítkem u řadicí páky. Některé modely si pamatují nastavení do dalšího nastartování, jiné (ano, Škodovky i Volkswageny) tlačítko resetují po každém vypnutí klíčku.

Tipy na vypnutí systému a co vše hrozí při zásahu do elektroniky

Možností, jak start-stop vypnout, je několik. Většina aut má tlačítko s ikonou „A“ poblíž řadicí páky nebo na středové konzoli. Pokud tě ale nebaví mačkat to po každé jízdě, existují speciální softwarové zásahy (v servisu nebo přes OBD diagnostiku), které systém deaktivují natrvalo. Je tu však háček – jakmile zasáhneš do oficiálního nastavení, riskuješ ztrátu záruky nebo neprojdeš emisní kontrolou. Mysli na to, že některé automobilky dokonce sledují softwarové zásahy na dálku.

Čeští řidiči si často pořizují tzv. start-stop deaktivátor – jednoduché zařízení, které se zapojí mezi tlačítko a kabeláž, tvému autu „nalže“, že tlačítko už bylo stisknuto. Systém tak zůstává trvale vypnutý, ale bez zásahu do softwaru. I zde však platí opatrnost, protože v případě pojistné události se může pojišťovna cukat s výplatou, pokud zjistí „podivnou“ úpravu elektroinstalace.

• Nejdřív zkus klasické tlačítko – je to nejbezpečnější.
• Pokud trváš na trvalé deaktivaci, vždy ji dělej přes oficiální servis (tam ví, jak na to a případně nastaví soft reset, který lze vrátit zpět).
• Ověř si, jak je na tom záruka – někdy postačí podrobnější výklad manuálu.
• Nespoléhej na „zaručené“ bastlení: v případě poškození elektroinstalace se prostě nedoplatíš.

Jestli neplánuješ auto hned prodávat, často se opravdu vyplatí start-stop pravidelně vypínat ručně. Zachováš si startér, „nezhuntuješ“ baterii, a hlavně se vyhneš stresu při ranním rozjezdu do práce. Nepotřebuješ vlastnit encyklopedii, abys pochopil, kdy je systém spíš na škodu – stačí chvilku poslouchat vlastní auto.